Galerie Piwigo

39 fotografií

Z Prahy jsme odlétli Boeingem 737-800 Aeroflotu v 10:10. Do Moskvy jsme přilétli v 13:50 a odjeli se ubytovat v hotelu House Arbat. Potom jsme vyrazili na prohlídku města. Metrem jsme přejeli k řece Moskva a projeli se lodí.

33 fotografií

Kazaň, 831 km; +0 hod

Kazaň je administrativním a kulturním centrem Tatarstánu a jedním z největších měst v Rusku. Zároveň je střediskem Povolžského federálního okruhu a Povolžského ekonomického rajónu. Nachází se na levém břehu řeky Volhy na jejím soutoku s Kazankou. Zachovalo se zde mnoho stavebních památek včetně Kazaňského kremlu. Žije zde přibližně 1,244 milionu obyvatel, převážně Tataři a Rusové.

Do Kazaně jsme přijeli v 10:43. Bylo to jediné město, kde jsme nepřespali. Odjeli jsme večer ve 20:08 vlakem č. 378JA.

40 fotografií

Jekatěrinburg, 1814 km; +2 hod

Dopoledne jsme autobusem navštívili dva památníky na hranici Evropa-Asie a poté Ganinu jamu, místo "pohřbení" carské rodiny.

Odpoledne jsme se vrátili do centra města a pěšky došli k nádraží.

V Jekatěrinburgu žije 1,493 miliónu obyvatel. Průměrná teplota v lednu je -12,6°C, historická minimální pak -44,6°C. Historicky maximální teplota je 38,8°C, v červenci v průměru 19,0°C.

Odjeli jsme v 21:49 vlakem 070ČA do Krasnojarsku.

31 fotografií

Krasnojarsk, 4 098 km; +4 hod

Do Krasnojarsku jsme dorazili s mírným zpožděním v 10:30. Z nádraží jsme autobusem odjeli na Karaulnuju horu. Potom jsme se přesunuli do Sky hotelu. Ve 2 hodiny pro nás přijel autobus patřící rezervaci Stolby a odvezl nás na komentovanou prohlídku. Návrat po 4 hodinách.

Krasnojarsk leží na jihu sibiře, na řece Jenisej. Je správním střediskem Krasnojarského kraje. Žije zde přibližně 1,084 milionu obyvatel. Krasnojarsk založili v červenci 1628 kozáci jako pevnost před nájezdy Tatarů, žijících v povodí Jeniseje. První jméno města znělo Krasnyj Jar, což je překlad místního turkického názvu Kyzyl Džar, česky Červený útes. Název Krasnojarsk se z něj vyvinul až po tom, co získalo roku 1690 status města. Mezi lety 1735 a 1741 sem byl zaveden z Moskvy poštovní spoj, který spojil Krasnojarsk, Ačinsk a Kansk. Roku 1822 se Krasnojarsk stal sídelním městem Jenisejské gubernie. Železnice byla do města zavedena v roce 1895, což spolu s objevením zlata v okolí nastartovalo jeho růst. V té době už město mělo několik malých továren a železniční dílny. Krasnojarsk byl také místem, kde žila proticarská opozice (8 děkabristů sem bylo po neúspěšném povstání deportováno).

V letech 1918 až 1920 bylo město ve správě československých legionářů, kteří kontrolovali železniční magistrálu. Po říjnové bolševické revoluci zde bylo v rámci pětiletek vystavěno mnoho závodů (např. loděnice, papírna). Roku 1934 zde byl s Krasnojarskem jako svým přirozeným centrem ustavený Krasnojarský kraj. Během Stalinovy vlády v předválečném SSSR se právě v tomto kraji nacházelo nejvíce Gulagů (Kraslag, Kaňsk a Rešjotij), jeden byl také přímo ve městě - Jenisejský (Jenisejlag).

Během války sem byly evakuovány závody z celého západního Ruska a Ukrajiny. Tak vzniklo v Krasnojarsku těžké strojírenství. Zavedení těžkého průmyslu odstartovalo další růst města. V roce 1939 měl Krasnojarsk 190 tisíc obyvatel, v roce 1959 už 412 tisíc.

64 fotografií

Irkutsk, 5185 km; +5 hod

Do Irkutsku jsme přijeli v 7:40. Po ubytování v hotelu jsme vyrazili na prohlídku města, vyzkoušeli místní městskou dopravu (autobusy a tramvaj) a místní restauraci.

V Irkutsku žije 623 tisíc obyvatel. Průměrná teplota v lednu je -17,8°C, historická minimální pak -49,7°C. Historicky maximální teplota je 37,2°C, v červenci v průměru 18,3°C.

------------------------------

Nachází se v jihovýchodní Sibiři na řece Angaře zhruba 70 km od jejího výtoku z Bajkalského jezera, u ústí řeky Irkut (odtud název města). Je centrem rozlehlé Irkutské oblasti a důležitou stanicí na Transsibiřské magistrále. Jedná se o 6. největší sídlo Sibiře. Žije zde přibližně 624 tisíc obyvatel, v přilehlé aglomeraci až 1,1 milionu.

Název města je odvozen od řeky Irkut, poblíž které vznikla roku 1661 Irkutská pevnost. Na nákresu ruského kartografa S. U. Remezova z roku 1701 je místo označeno jako Irkutské město.

Samotné hydronymum Irkut se vykládá mnohými způsoby, obyčejně se mu přisuzuje mongolsko-burjatský původ a významy jako síla, energie, kroutit se, vrtět se, otáčet se. Nejpravděpodobnější je varianta původu z etnonyma Yrchu, které je v různých variantách jako Irkut, Irgut, Irkyt rozšířeno u Burjatů a jiných národů. Mongolsky a burjatsky se řeka i město nazývají Erchuu.

V roce 1931 po návštěvě Vorošilova vznikly plány přejmenovat město na Vorošilovsk, avšak z tohoto záměru sešlo.

Znak Irkutsku je tvořen stříbrným polem, na kterém je zobrazen černý babr s červenýma očima, držící v tlamě červeného sobola. Vlajka města byla přijata roku 1996.

17. století

Za počátek dějin Irkutsku je považován 6. červen 1661, kdy na místě nynějšího města založil oddíl Jakova Pochabova na rozkaz jenisejského vévody pevnost. Objevitel a kolonizátor Sibiře Jakov Pochabov je tak považován za zakladatele města, v místě původní pevnosti dnes stojí veliká Pochabovova socha. Místo bylo zvoleno jednak pro svou vhodnost k provozování zemědělství a pastevectví, jednak pro možnost dopravního využití řeky Angary (dostupnost Jeniseje a Bajkalu).

Okolí pevnosti začalo být záhy osidlováno. Roku 1672 byl postaven první dřevěný kostel (Spasský chrám) a zároveň založen mužský Vozněsenský klášter, v roce 1689 následoval ženský Znamenský klášter.

Od roku 1682 se stala pevnost centrem Irkutského vévodství, pod které spadaly všechny pevnosti Přibajkalska. Status města získal Irkutsk 1686. Po podepsání rusko-čínské Něrčinské smlouvy nastal velký rozvoj vzájemného obchodu, přičemž obchodní karavany začaly proudit právě přes Irkutsk. Ze Sibiře se do Číny vyvážely především kožešiny, do Ruska potom mířil čaj, cukr a tkaniny.

Roku 1692 vyšla v Amsterodamu kniha nizozemského politika a cestovatele Nicolaese Witsena o "Severním a Východním Tatarsku", kam zahrnoval také Irkutsk:

Město Irkutské, rozkládající se přibližně osm mil od břehů Bajkalského moře, bylo postaveno před několika lety; je obehnáno pevnými dřevěnými věžemi a má velké předměstí… Země je tam velmi úrodná, mnozí Moskevci se zde usadili… V tomto kraji jsou velmi častá zemětřesení… Ve městě, opevněném, se nachází dům velitele, také zbrojnice a radnice; posádka se zdržuje v pevnosti, ale vojáci žijí mimo její zdi. V pevnosti je svobodná osada…

V roce 1700 zde žilo 1000 lidí, z toho 409 kozáků a 110 osadníků.

18. století

V roce 1719 se Irkutsk stal centrem Irkutské provincie v rámci Sibiřské gubernie. Roku 1725 ve městě pobývala Kamčatská expedice pod vedením Beringa. První manufakturu na zpracování železa zde otevřel kupec Lanin roku 1730, roku 1747 jeden z osadníků otevřel první sklárnu a textilku. V polovině 18. století byl Irkutsk napojen na tzv. Sibiřský trakt.

Díky liberalizaci obchodu s kožešinami po roce 1762 došlo k obrovskému rozmachu obchodování s Čínou, město bohatlo a rozrůstalo se. Mezi nejvýznamnější kupecké rodiny patřili Basninci, Trapeznikovci či Dudorovští. Věhlasným se stal také irkutský kupec Grigorij Ivanovič Šelechov, mořeplavec a obchodník, který se zasloužil o ruskou kolonizaci Aljašky. Irkutští kupci hráli v předsovětské historii města vždy velkou roli, díky jejich štědrosti ve městě vyrostly četné kostely, chudobince, nemocnice, školy, divadla a knihovny.

Roku 1764 vznikla Irkutská gubernie. Požár roku 1775 téměř zcela zničil centrum města. V roce 1791 se v Irkutsku 2 měsíce nacházel jeden z prvních sibiřských vyhnanců, sociální reformátor Alexandr Nikolajevič Radiščev, který dostal trest vyhnanství na Sibiř za publikaci své knihy Cesta z Petrohradu do Moskvy.

V 18. století v Irkutsku vyrostla řada chrámů v unikátním stylu sibiřského baroka.

19. století

Roku 1826 do města přišli první vyhnaní děkabristé, kteří město výrazně kulturně pozvedli. Po odpykání trestu nucených prací bylo knížatům Sergeji Petroviči Trubeckému a Sergeji Grigorjeviči Volkonskému povoleno usadit se ve městě, v jejich domech dnes sídlí Irkutské muzeum děkabristů.

Po Listopadovém povstání v Polsku přišlo do Irkutsku mnoho nuceně vysídlených Poláků. Ve městě tak dodnes stojí dva katolické chrámy a existuje zde katolická komunita.

První parník Imperátor Nikolaj I. připlul do města roku 1844. V této době se také začala rozvíjet těžba zlata v oblasti. Od roku 1864 bylo město telegraficky spojeno s Petrohradem.

V roce 1866 bylo v Irkutsku souzeno 683 účastníků bajkalského povstání polských vysídlenců.

Mezi 22. a 24. červnem 1879 zuřil ve městě požár, který zničil prakticky celé historické centrum. Uhořelo 11 lidí, tisíce zůstaly bez přístřeší. Shořelo muzeum, knihovna Geografické společnosti i archiv gubernie. Obnova města probíhala až do konce 80. let.

1890 navštívil město carevič Nikolaj.

1897 proběhlo první kinematografické představení.

1899 začala fungovat veřejná omnibusová doprava.

Velmi důležitou událostí byl příjezd prvního vlaku budované Transsibiřské magistrály roku 1898. Železnice s sebou přinesla nový rozvoj průmyslu a způsobila prudký růst počtu obyvatel.

Revoluce

S rozvojem počtu obyvatel se prohlubovaly sociální rozdíly mezi chudými a bohatými. To se projevilo již roku 1903 tvrdě potrestanou stávkou železničářů. Během revoluce roku 1905 vypukla ve městě generální stávka pracujících a služebných, která byla ukončena až s příchodem armády. K nepokojům došlo i v roce 1908, když byl slavnostně otevírán památník Alexandru III.

Na fronty 1. světové války bylo odvedeno přes 10 tisíc obyvatel Irkutsku.

V březnu 1917 byl gubernátor a jiní vysocí policejní a administrativní představitelé zbaveni funkcí. V prosinci došlo k devítidenním bojům mezi rudými gardami a armádou, při kterým zahynulo přes 300 lidí. Výsledkem bylo ustavení sovětské moci.

V květnu 1918 po vítězných bojích u Marjanovky, Mariinska, Zlatoústu a před Irkutskem, byli českoslovenští legionáři zastaveni před městem spojeneckými veliteli.

V noci na 11. června 1918 rudí dobrovolně opustili Irkutsk, ve dne potom do města vpochodovaly oddíly československých legionářů a spolu s nimi představitelé bělogvardějské správy.

V listopadu 1919 se do Irkutsku přesunul bělogvardějský vůdce Alexandr Vasiljevič Kolčak se svou vládou. V lednu 1920 však došlo ve městě k převratu, Kolčak byl zajat a v únoru na břehu říčky Ušakovky v blízkosti Znamenského kláštera zastřelen. Dnes stojí na místě Kolčakovův pomník.

7. března 1920 do města vpochodovala Rudá armáda a pro město tím revoluční peripetie skončily.