Galerie Piwigo

Krasnojarsk, 4 098 km; +4 hod

30 km proti proudu Jeniseje vyrostla Krasnojarská přehrada, napuštěná roku 1971, s hydroelektrárnou o instalovaném výkonu 6 000 MW, dnes druhou největší v Rusku a pátou na světě. V souvislosti s tím vznikl i obří závod na výrobu hliníku. Na konci 70. let začala sovětská armáda budovat u Krasnojarska speciální radar proti mezikontinentálním balistickým raketám. To bylo porušením sovětsko-americké smlouvy ABM, která omezovala takové systémy protiraketové obrany, a po naléhání USA musela být stavba zastavena. Po pádu Sovětského svazu roku 1991 byly všechny velké závody zprivatizovány. Jejich privatizace ale dopadla tak, že podniky skončily v rukou oligarchů, nebo kriminálníků. Ti nakonec zbankrotovali, závody byly zavřeny a ve městě narostla nezaměstnanost a propadla se životní úroveň. Dnes se situace pomalu lepší, historické budovy jsou už opravené, přesto ovšem jdou změny pomalu.

V Krasnojarsku žije 1,093 miliónu obyvatel. Průměrná teplota v lednu je -15°C, historická minimální pak -52,8°C. Historicky maximální teplota je 36,4°C, v červenci v průměru 15,9°C. Ovoci se zde moc nedaří, neboť vše zmrzne. Údajně jediné ovoce, co přečká zdejší zimu, je odrůda jabloní vyšlechtěná Mičurinem (informace od naší průvodkyně ve Stolbách).

Odjeli jsme v 13:20 vlakem 208NA do Irkutsku.